top of page
Book no.1
Book no.3

Úřednice z vigvamu

Urednice_z_vigvamu_300dpi.jpg

Čím si indiánská rodina v jednom zapadlém vigvamu vysloužila, že je terorizuje mladičký Splašený kojot? Proč by měl ranní budíček troubit zrovna Velký medvěd? Co všechno se ještě musí náčelník Poslední mohykán naučit, aby dokázal uspět při lovu za potravou? Proč se Rozbité koleno provdala zrovna za mimozemšťana? Kolik zaklepání na okno dokáže ještě vydržet Odbojná liška? K čemu jsou dobrá tygří lejna? Kdo obdržel nevoňavý balíček? A jaká místa radnice v sobě skrývají děsivá tajemství? Veselý román, jehož jedinou úlohou je vytrhnout čtenáře ze všedních dní a vykouzlit jim úsměv na tváři. S humorem jde totiž všechno lépe a smích nám všem prodlužuje život.

Došel nám čas

obálka.jpg

Dívka, která ztratila budoucnost

big_divka-ktera-nesmela-mit-sny-P6x-2389

Příběh dívky, která se narodila v zemi, kde žena nemá mít vlastní sny a nemá příliš možností. V zemi, jejíž zvyky jsou nám, Evropanům, úplně cizí. Dívky, která se rozhodla žít jinak a v jiném světě, než jí bylo původně předurčeno. Dívky, která je za tuto změnu osudu vděčná. Román plný bolesti, utrpení, ale i lásky a naděje.

Recepty z Benwalterovic farmy

Book no.1
Book no.2
FINAL_OBALKA_Od_mamuta_k_modelce_2 (1).j

Od mamuta k modelce

Roky strávené v obrovském mamutím těle mi zajistily doktorát z výmluv, proč nemohu zhubnout. A přitom funím do kopce jak parní lokomotiva, při natahování punčoch se potím jak po zaběhnutém maratonu a při obouvání se cítím stejně jako potápěči bez dýchacího přístroje.
Pak ale stačil jeden jediný okamžik, jediná vteřina, aby se mi v mozku rozeběhla už dávno zrezivělá kolečka. Moje osobní váha kvílela a prosila, abychom se vážili po jednom. Výhružně na mě blikala třímístným číslem 111 kg! Tak nad takovým číslem by plesali snad jen numerologové.
A tak jsem se rozhodla pohřbít své velrybí tělo do skladiště historie. Neudržitelná situace mě donutila zakleknout na startovní čáru nejnáročnějšího závodu mého života. Shodím 30 kilo a získám Nobelovku v hubnutí!
A přesně v tuhle chvíli začala moje nová doba hubnoucí…

FINAL_OBALKA_Sila_nadeje_5.jpg

Síla naděje

Bylo mi teprve pětadvacet, chtěla jsem žít a hlavně si užívat. Myslela jsem si, jak moc jsem dospělá. Byla jsem matka a vedle sebe jsem neměla muže, ale kluka. Proto jsem ho opustila, abych se vrhla do otevřené náruče pekla! Došlo mi rychle, co je skutečně zač… Ale mnohem déle mi trvalo, než jsem se osudu dokázala postavit. Bolí to! Cítím, jak moc to bolí. Mám pocit, že mě to rozežírá zevnitř, nemohu polykat. Nikdy jsem takovou bolest nezažila. Nevím, proč to potkalo zrovna mě. Nevím, co tak strašného jsem musela v životě udělat. Vidím jeho smutné a vykulené oči, které tolik nesnáším. Vidím stesk a paniku v jeho tváři, kterou bych nejraději zfackovala. Cítím, jak zrychleně dýchá, přesto mu ani teď nedokážu odpustit. Nenávidím ho a to vím jistě! Až na samém lidském dně jsem zjistila, že jsem doopravdy silná. Zachránila jsem svého manžela, syna, dceru, dvě týrané děti a nakonec i sama sebe.

V-náruči-kanibala obálka_edited.jpg

V náruči kanibala

Adriana si svůj život pamatuje až od chvíle, kdy ji našli zuboženou ležet na ulici před britskou ambasádou v Sierra Leone. Co bylo předtím, netuší. Naprosto ji šokuje, když se dozví, že kdysi porodila dítě. Zoufale začne pátrat po své minulosti, ovšem vzpomínky odsunuté do nevědomí mohou být až příliš děsivé a kruté.

Došel_nám_čas_obálka.jpg

Došel nám čas

Lidská rasa je zhýčkaná moderní dobou, až příliš jednoduchým životem. Ale jednou se po stisknutí vypínače světlo nerozsvítí. Nejdřív nastoupí obavy a nervozita, ale po pár dnech nastává boj o holý život. Ve městě se už dál přežít nedá, veškeré pohodlí technického pokroku je pryč. Benzínky nečerpají pohonné hmoty, do supermarketů se nedováží potraviny a zásoby léků velmi rychle mizí. Provoz v nemocnicích se zastavuje. Pacienti závislí na přístrojích umírají během několika prvních hodin. Začíná rabování a lidé se zabíjejí za bílého dne pro kus chleba. Z oblohy padají letadla jako papírové vlaštovky. Obyvatelé nemají ani potuchy, co se děje. Jak rozsáhlý je výpadek elektrické energie? Tolik potřebné informace se k nim nedostanou, televize nevysílají, rádia nehlásí a mobilní sítě jsou mimo provoz. Zhýčkaná devatenáctiletá městská dívka Mariana Laurentová se ocitá v naprosto neřešitelné životní situaci. V důsledku výpadku proudu se matka nevrátí domů a ona rázem musí řešit problém, jak zachránit sebe a dva mladší sourozence. Jediné místo, které nabízí záchranu, je dědečkův statek. Ten ale leží skoro tisíc kilometrů daleko. Podaří se dětem zvládnout tak dalekou cestu? A znamená vůbec farma bezpečí pro celou rodinu?

obálka.jpg

Dívka, která ztratila budoucnost

Hlavní hrdinka, africká dívka Kehko, se stále potýká s problémy, které ani zdaleka nejsou všední. Nejenže si zvyká na zcela novou kulturu, zvyky, lidi a prostředí, které je pro ni absolutně neznámé, ale navíc stále čelí démonům minulosti. Kehko je však silná žena, která se rozhodla bojovat za zářivější budoucnost. Pomůže jí bolest, která vychází z jejích vzpomínek, překonat všechny překážky? Román plný bolesti, zrady, ale i lásky a naděje.

big_divka-ktera-nesmela-mit-sny-P6x-2389

Dívka, která nesměla mít sny

Příběh dívky, která se narodila v zemi, kde žena nemá mít vlastní sny a nemá příliš možností. V zemi, jejíž zvyky jsou nám, Evropanům, úplně cizí. Dívky, která se rozhodla žít jinak a v jiném světě, než jí bylo původně předurčeno. Dívky, která je za tuto změnu osudu vděčná. Román plný bolesti, utrpení, ale i lásky a naděje.

Obálka kuchařky.gif

Recepty z Benwalterovic farmy

Vždycky jsem milovala zvířata. Když jsem byla malá, měli jsme psa nebo spíš psy, několik křečků a jednou dokonce i králíka. Milovala jsem farmy a vždycky jsem obdivovala lidi, kteří se o zvířátka starají. Vždycky jsem snila o tom, že i já se budu jednou starat o takovou zvířecí smečku.

Králíky chováme na maso, jak jinak, ale někteří z nich si dokázali zajistit doživotní služby v mama hotelu. Děvčata mají u nás bytečky o velikosti 1+1, zatímco kluci fasují jen minigarsonky. S králíkama jsem si za ty čtyři roky užila už hodně, chodila jsem je krmit sunarem ze stříkačky, dávala jim léky, když měli rýmu a zpívala jim ukolébavky, když moc hlasitě dupali. Razím heslo všechno se dá upotřebit, zpracovat, využít a hlavně sníst!

bottom of page