Balady moderních neandrtálců: 2. díl OPERAČNÍ SYSTÉM MUŽSKÉHO MOZKU

Poslední mohykán není úplně ten nejstarší model chlapa. Byl vyroben ve druhé polovině tolik vzpomínaných sedmdesátých let. Už má poměrně moderní ovládací prvky, je možné ho připojit k vysavači a díky mému nově nainstalovanému softwaru zvládne i jednoduché domácí práce.

Značnou chybou vývojářů, kteří se podíleli na vytváření tohoto modelu, je absence schopnosti čekání. Tento více než čtyřicet let starý android nedokáže vyčkávat ve frontách, čekat až na něj přijde řada, nebo vydržet chvíli o samotě, když si člověk potřebuje v klidu nakoupit důležité potraviny, aby jemu zaplnil žaludek. Sezení v čekárně u lékaře sám vyřešil tím, že tam raději vůbec nechodí. Když se před ním v obchodě vyrojí problém a není ihned odbaven u pokladen, dochází k častému přehřátí operačního systému. Chybová hláška se projevuje ve zvýšení hlasu, zrychlené tepové frekvenci, rychle vypouštěných slov, které mnohdy mohou být i neslušné. Pokud ovšem narazí na podobný model, který hlásí stejnou chybu v softwaru, může dojít k tak vysokému přehřátí, že celý systém exploduje. Jediným vyřešením problému je odtažení androidu z dosahu stejně se chovajícího robota, restartovat celý systém a vyčkat na zklidnění.

Telefonovat zvládne tento typ velmi obstojně, respektive zapnout mobil otiskem vlastního palce, najít příslušný kontakt a zmáčknout zelený telefonek. Potom už ovšem komunikace začíná váznout, především s takovými institucemi jako jsou úřady, pojišťovny a banky. Máme jedinou kliku, že neplatíme za provolané minuty, jinak bychom se za telefonní impulzy nedoplatili. Než se totiž dostane k meritu věci, na druhém konci hovoru se ozývá hlasité chrápání a u těch odolnějších jen zívání.

„Nemusíš říkat celou zabijačku, stačí jen střeva,“ okřikuju ho, protože je mi operátorky na druhém konci líto. Kolik asi takových lidí musí za jeden den vyslechnout? Jsou to asi dost těžce vydělané peníze.

„Vydržte, já vám dám manželku, ona vám to vysvětlí,“ tak většinou končí hovor, když se jeho telefonní parťák svěří, že vůbec nechápe, co mu Pán tvorstva chtěl sdělit. Taky řešení přehodit zodpovědnost na někoho jiného. Vlastně to nejlepší a nejpohodlnější.

Vlastní domorodý jazyk

Musím uznat, že ve vážných situacích, kde není ta hrozná indiánská žena, která čumí blbým tónem a vrací se z práce protivná, si umí poradit. Dlouhé roky jezdil kamionem po celé Evropě i přes svůj handicap, že neumí žádný světový jazyk. Nakonec se stejně vždy a všude domluvil pomocí nohou a rukou.

Jednou ho na cestě ve Velké Británii, chytila bolest zad a měl problémy, že už nemohl vydržet v poloze sedící za volantem. Bylo nutné, aby si došel do lékárny pro prášek na bolest. Jenže, jak vysvětlit lékárnici, že potřebuje růžový prášek štěstí? Vyřešil to naprosto brilantním a jedinečným způsobem. Postavil se před lékarnici s napřaženým mobilem a spustil indiánskou řečí: „Vydrž! Volám žena, vona ti říct, že záda bolej!“ Všichni přece víme, že když mluvíme dostatečně nahlas, pomalu, v infinitivech a zřetelně artikulujeme, cizinci naší češtině skvěle rozumí.

Lékárnice na něj prý hleděla dost vyděšeně a vůbec nechápala, co má na mysli. Když jsem se ohlásila do sluchátka, podal ho přes pult a gestikuloval na vysokoškolsky vzdělanou ženu, aby si ho přiložila k uchu, kdyby náhodou nevěděla, co se s takovým českým mobilem dělá.

My jsme si vše vysvětlily a manžel odcházel z apotéky spokojený, dokonce měl Ibuprofen 600, který byl tehdy v Británii volně prodejný.

Naopak musím uznat, že jeho schopnosti komunikace v oboru, kterému rozumí, jsou až neuvěřitelné. Tím oborem je nákladní doprava a přeprava. Okamžitě mu docházejí souvislosti, v řádu desítek vteřin si dokáže spočítat a naplánovat trasu obrovského železného dostavníku řítícího se po českých dálnicích snad ve všech městech v republice. Mně dokonce zvládne navigovat po telefonu, i když mu svěřím jen název města a že před sebou vidím po pravé straně Makro. Vysvětluje mi, kde mám zatočit, u kterého obchodu si dát pozor na policejní hlídku a kde mám přejet do jakého pruhu. A je jedno, zda jsem v Hradci Králové nebo v Plzni.

Naplánovat trasu pro řidiče do Ostravy a zpátky s počtem pěti vykládek a nakládek zboží na různých místech je pro něj jednodušší než naplánovat trasu z obýváku do kuchyně k mikrovlnné troubě, která po tom, co změnila barvu z černé na bílou je jen velmi těžko dohledatelná. V Brně najde sklad potravin jen podle zadané adresy, aniž by si musel zapínat navigaci v mobilu, ale najít v lednici jahodový jogurt nedokáže ani za pomocí GPS souřadnic. Druhá police odshora, vpravo vzadu je pro něj naprosto neschůdnou cestou. Ano chápu, že od té doby, co jsem hrdou majitelkou americké lednice, bývá orientaci v chladícím prostoru o poznání náročnější i pro Splašeného kojota.

Starší vývojový model

Náčelník Šedý vlk je o poznání starším vývojovým modelem muže. Jeho ovládací systém ještě neumožňuje připojení například k vysavači a zastaralý software nedokáže identifikovat elektronické spotřebiče, kterými disponuje domácnost mých rodičů, jako například myčka, pračka nebo nedej bože sušička. Tady je v operačním systému viditelné slepé místo. Nové ovladače systému z padesátých let, už bohužel výrobce dávno nenabízí. A tak si člověk musí vystačit s tím, co bylo nainstalováno ve výrobě. Čas od času už je u tohoto modelu nutný restart a lehká manuální údržba v servisu.

Přesto je velmi dobře schopen ovládat chytrý mobilní telefon až do doby, než se na druhém konci drátu ozve hlas příjemce hovoru. Pak se začíná systém malinko přehřívat. Nejsložitější je ovšem fáze, kdy člověk musí přijít nejdříve na poměrně složitý algoritmus, který by uvedl model do pochodu, aby ten telefon vůbec zvedl a vytočil číslo.

Značnou nevýhodou modelu z padesátých let je naprostá absence podstatného ovladače, a tím je trpělivost. Pokud si android žádá okamžitou a nezbytnou pomoc, jako například opravu nefunkčního internetového připojení, není ochoten za žádnou cenu čekat. A nic na tom nemění ani případná situace, kdy se vám na plotně zrovna pálí cibulka, protože nejen že potřebuje funkční wi-fi síť, ale ještě navíc vyžaduje krmení přesně v 11:30 středoevropského času.

Nejnovější model androidu

Splašený kojot je nejnovější možnou verzí jakou výrobce nabízí. Všechny ovladače operačního systému sice jsou nainstalované, ale ne všechny jdou prozatím spustit. Jeho software je nutné načítat postupně a v žádném případě se nesmí ovládací panely zahltit, jinak by mohl celý systém zkolabovat. Programy už zde umožňují připojení na všechny chytré přístroje, které dnešní společnost nabízí, ale výrobce opomněl zařadit do ovládání velmi důležitou věc, která dominovala u vývojových modelů právě v padesátých letech a ještě v sedmdesátých letech měla své čestné místo. A to je manuální zručnost nejnovějších modelů. Vývojáři zacílili na mozkové používání počítačů, tabletů, mobilů a dalších smart přístrojů, ale zcela bylo zapomenuto na nesmart přístroje, jako je například lopata, šroubovák nebo pila. Ovládací prvek, který by dokázal zajistit přenos informací z mozku do rukou tak, aby byla lopata chycena ve správné poloze, zatnuta do hromady hlíny a bez ztráty jediného zrnka byl obsah přeložen na kolečko, není již možné doinstalovat, protože pro tyto mužské modely nebyl program zatím vyvinut.

Za co ale musím složit velikou pochvalu hlavním inženýrům je mozkové centrum řeči a komunikace. Tady se opravdu vyřádili ti nejlepší z nejlepších, kteří doposud pracovali ve zcela jiných společnostech, než je vývoj operačního systému mužského mozku. Neuvěřitelná rychlost přenosu informací bez jediného zaškobrtnutí v elektrodách je obdivuhodná. Tady systém funguje naprosto spolehlivě a téměř nejeví známky nějakého přehřívání.

Občas dochází k lehkým ztrátám v přenosu informací. Například jednoklávesové pokyny: vynes koš, vyndej myčku, nebo naštípej dřevo na oheň, se občas ztrácí mezi ostatními elektrodami a nedoputují do toho správného místa v šedé kúře mozkové. V žádném případě není možné takových povelů použít více najednou. To mladý android nedokáže zpracovat. I tak mnohdy dochází k situaci, kdy není schopen udržen pokyn „vynes koš“ než dojde ze svého pokoje do kuchyně. Projde naprosto klidně kolem odpadkového koše a pokračuje dál chodbou, aniž by onen koš vůbec zvedl do rukou. Varovná kontrolka v mozku se rozbliká, jakmile do zorného pole vstoupí osoba, která mu pokyn zadala, tedy matka. Operační systém si uvědomí, že nějaká informace směrem k androidu proběhla.

„Myslím, že jsem měl něco udělat,“ vzpomene si Splašený kojot se zadumaným výrazem.

„Před pěti minutami jsem ti říkala, že máš vynést koš,“ rezonance mého hlasu se začíná silně zvyšovat. Skřítek v mé nervové soustavě začíná na vlákna v mozku vyhrávat punk rockovou skladbu.

„Jóóoo, koš!“ vzpomene si. „Tak to stačí říct, ne?“ rozesměje se, aby odlehčil situaci, protože si je dobře vědom, že by mé prsty mohly přistát na jeho úzkém a mladém krku.

Ale přesto všechno mohu s čistým svědomím říct, že výrobní společnost odvedla velký kus práce na zdokonalení svého výrobku.

3. díl vyjde ve čtvrtek 29. prosince ve 13:00