• Bára Walterová Benešová

Jak vznikala kniha o dopadu asteroidu a vyhynutí lidské rasy?!

Ten nápad vznikl už zhruba před dvěma lety. Co by se stalo, kdyby na Zemi dopadl podobný asteroid jako ten co vyhubil dinosaury? Byl by to asi pěkný průšvih. Dinosauři nepřežili, dokázala by to přežít lidská rasa? Na tu otázku jsem se rozhodla nechat raději odpovědět čtenáře, ale každopádně život po tomto incidentu nestojí za nic. Co je lepší? Zemřít nebo přežít v takovém světě?





Příběh jsem zasadila do Koněpruských jeskyních, je to logické, jsou od nás nejblíž. A já vždycky potřebuji navštívit místo, kde se můj příběh odehrává. Když jsem tam jela poprvé v roce 2018, byly se mnou moje děti (na snímku Vojta s Aničkou) a můj táta. Už tady měl průvodce podezření, že nejsem normální, když jsem se ptala, co by se stalo kdyby byl zavalen vchod do jeskyně a kudy bychom se dostali k vodě, kdybychom v jeskyních uvízli. Byl to mladý kluk a dost dobře nedokázal reagovat na moje trhlé dotazy.


S Ankou v Koněpruských jeskyních

Knihu jsem napsala během jednoho roku a následující prázdniny jsem si potřebovala utvrdit skutečnosti. V létě 2019 jsem se vydala do Koněpruských jeskyní znovu. Tentokrát to odnesly znovu moje dětí (Vojta, Anička a už i Adélka) a moje nejlepší kamarádka Anka se svým 10letým synem. Tentokrát byl průvodce zkušený matador a sliboval nám výprask dřevěnou holí v případě neukázněnosti. To se nám s Ankou samozřejmě líbilo. Když jsem mu ale během prohlídky začala napovídat, rozhodně jsem se nestala jeho nejoblíbenějším návštěvníkem. Anka naši neoblíbenost dovršila tím, že začala okřikovat neukázněné cizí děti. Jenže Anka je dost velký a hlučný člověk a rozhodně si nebere servítky. A když na děti zakřičela, aby byly zticha, trochu se obávám, že ty děti nemluví ještě dnes.



Nejhorší ovšem bylo Anku do těch jeskynní vůbec dostat. Celou cestu do Koněprus jsem jí vyprávěla příběh mého nového románu. Nutno podotknout, že Anka pracuje v Kosmasu a vážně nemá knížky ráda. Když jsem koupila lístky pro naši početnou skupinu zhruba za 600,- odmítla do jeskyní vstoupit. Raději se chtěla nechat uškvařit výbuchem asteroidu nahoře na planině. Potom s mým synem Vojtou začali celkem hlasitě probírat, koho sníme z naší výpravy jako prvního, protože výprava v knize dokáže přežít dva roky. Anka hlasovala pro staršího pána, ale Vojta oponoval, že jeho maso bude tuhé a nepůjde rozžvýkat. Mladík, který si rozepnul mikinu a ukázal na triku nápis seriálu Živý mrtvý měl u nás vyhráno. "Toho budeme potřebovat, určitě se z toho seriálu něco o apokalypse naučil," volala jsem nadšeně.

Ukazovala jsem jí všechna místa, která jsem v knize využila. "Tady si rozděláme oheň .... a tady budeme spát," ukazovala jsem s nadšením, a protože nejsem taky zrovna tichý člověk, panu průvodci se to zřejmě nelíbilo. Ale byl to hrdina a celou dobu mlčel. Jen se na nás nedíval zrovna přívětivým tónem.


Dovolená u Berounky a šup znovu do Koněprus

Za dva týdny mě (tedy spíš nás) osud zavál na prohlídku jeskyní znovu. Byli jsme na dovolené u řeky Berounky s našimi známými a já je donutila znovu navštívit moje milované jeskyně. A co moje drahé ratolesti? Jsou mi natolik oddané, že se mnou prohlídku absolvovali znovu. Můj manžel stále nešel. Tentokrát se vymluvil na psa, kterého jsme měli s sebou.

V ten den jsme dostali jako průvodkyni mladou slečnu, která se svěřila, že je to teprve její druhá prohlídka. Bohužel, chytla do výpravy zrovna nás. I můj muž ji litoval a zavrhl její kariéru v roli průvodkyně. Po setkání se mnou prý raději půjde pracovat do fabriky na směny. Musela jsem ji napomínat a upozorňovat na nedostatky. Vojta (můj 13letý syn) mě nejdříve okřikoval, abych slečnu neznervózňovala a nakonec v polovině prohlídky mě prosil, abych to vzala za ní.

Prohlídka ale nebyla zase nijak výjimečná. Irča se za mě styděla a Roman se smál, jako je to vždycky. A moje děti? Drží se mnou basu. Jsem ráda, že jsou víc po mně než po manželovi.


Na cestě zpátky jsem měla radost, že všechno v mojí knize klaplo a tvrdila jsem, že příští léto, tedy 2020, se bude na začátku výpravy říkat, že moje kniha s názvem.... (ten ještě nemám) se odehrává v Koněpruských jeskyních. A v létě roku 2021 bude zavřeno. Bude se tam totiž točit film podle mého románu.

Vojta se mi vysmál: "To víš, že jo, mamko. Kingovi to trvalo sedm let, než podle jeho knihy natočili film. Jenom naše mamka ho natočí do roka..."

Možná mám zbytečně přehnané představy, ale copak je něco špatného na tom snít?


Předmluva ke knize

Když jsem knihu dopsala a všechny své přátele donutila jít na prohlídku Koněpruských jeskyní, odvážila jsem se požádat o napsání předmluvy Vladimíra Sochu, což je přední český "dinosaurolog" (odborná definice - český publicista, autor populárně naučné literatury a popularizátor paleontologie i přírodních věd obecně). nejdříve si chtěl můj rukopis přečíst, přece nebude psát předmluvu k nějakému výblitku. To chápu, taky bych ho nenapsala. A nakonec, světě div se, rozhodl se, že předmluvu napíše a napsal. Hallelujah, asi to nebude tak špatně napsané.


Knižní trailer pro asteroidní knihu

Poslední záběry do traileru ke knize budu natáčet při odletu na dovolenou. Mohu tvrdit, že jsem dovolenou na Krétě po 5 letech vybrala proto, že potřebuju jet na letiště a natočit tam pár záběrů. Ale pravda je asi taková, že jsem dovolenou v Řecku vybrala kvůli mojí mamince a hodí se mi to i do toho traileru.

Já totiž ke svým knihám natáčím i knižní trailery. A znovu jsme u toho, proč myslíte, že mám tolik dětí? Jsou to levní herci, které nemusíte platit.


Ale o trailerech ke svým knihám vám asi povím zase příště......

57 zobrazení1 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše