Co asi tak vymyslet pro Nejku Anku k narozeninám? Především pro kamarádku, která neustále skučí a brečí, že ji bolí záda? Proto jsem nakonec vymyslela thajské masáže, aby nám masérky daly pořádně za uši. Zvolila jsem párovou masáž, zřejmě pro milence, ale kdo by nechtěl prožít orgasmus s nejlepší kamarádkou?
Nakráčely jsme odhodlaně a ve vší parádě do masážního salónu problikávajícího neonovými nápisy jak na vietnamské večerce a uvnitř vyzdobeného zřejmě thajskými náboženskými relikviemi, asijským nábytkem a mezi tím vším stál na recepční desce typicky česky ozdobený vánoční stromeček. Za pultíkem nás přivítala drobounká Thajka, která nám oběma sahala sotva po prsa a s neuvěřitelně milým úsměvem se s námi pokoušela dohovořit krásně šišlavou češtinou. Jak složité to musí cizinci mít s naší rodnou řečí? Kolikrát už si asi zpřelámali jazyky? Svěřily jsme se, že jsme obě prvničky a nevíme, co máme dělat. Pro začátek jsme si měly vyzout boty, což jsme bez větších obtíží zvládly, protože mě Anka v poslední chvíli zachytila, když jsem si rozepínala vysoké boty a vrávorala na levé noze. Jinak bych totiž padla na znak přímo do náruče dřevěné thajské bohyně "Masage".
Masérka od Karlose Vémoly
Zavedla nás do masérny, kde uprostřed místnosti stála dvě lehátka. Jedno o rozměrech pro normálního člověka a druhé vypadalo, že je připravené minimálně pro čtyřčlennou rodinu s dospívajícími dětmi. Jak nás ti drobní Thajci asi musí vidět? Asi jako přes zvětšovací sklo mikroskopu?
Máme se svléknout do kalhotek a položit se na ta rozporuplná lůžka. Anka samozřejmě potřebuje ještě na záchod, opravdu jak malé dítě, a proto zabírám tu menší postýlku.
Přichází první masérka ve velikosti tříletého dítěte a s váhou jezevčíka. Tak ta na mě bude muset tancovat čardáš, abych si vůbec všimla, že mě masíruje. Jenže drobounká žena to zřejmě bere už ode dveří s rozběhem a skáče mi koleny přímo do bederní páteře. Rukama hněte, krouží a tahá, že mám pocit, že si je vypůjčila od Karlose Vémoly. Jak moc jsem tu maličkou ženštinu podcenila, pochopím hned v první minutě. Neskutečná. Ta snad na bench musí zvednou metrák. Připomíná mi mravence, který dokáže unést stonásobek své vlastní váhy.
Anka se vrací z toalety a uléhá na rodinnou postel. Vidím další, ale o trochu vyšší Thajku, i když váhově na tom budou podobně, která to bere také s rozběhem na kamarádčina záda, až mám strach, aby si ta masérka něco neudělala. Vždyť to je jako kdyby skočila plnou vahou do záchranné plachty, jakou používají ve filmech hasiči. Takové vykloubené koleno není vůbec žádná legrace.
Stačí držet hubu
Masáž je tam uvolňující, že ani nemám chuť mluvit a říkám si v duchu: "Anka, hlavně drž hubu!" prý si říkala přesně to samé. Vidím jen jak Ance plavou oči všemi směry naprostou rozkoší a kroutí se pod zkušenými prstíky slečny, která na ni hopsá, jak na trampolíně.
My dvě bychom asi tohle povolaní dělat nemohly. Skočit na někoho takovým způsobem, tak z něj zbyde jen mastný flek a zákonitě z něj musí vytéct všechny životní tekutiny všech barev.
Mlčíme a každá se oddává jen tomu vlastnímu orgasmu. Jsem tak nadšená, že si se mnou Droběnka může dělat naprosto, co chce. Poslouchala bych teď, jak rozpustilý psík a bylo by mi všechno jedno.
I když Anky masérka začala o minutku později, brzy nás dohání a za pár minut jedou tak dokonale ladně a stejnoměrně, že kdyby dělaly synchronizované plavání, musí zákonitě dostat od rozhodčích plný počet bodů.
Mezinárodní skandál jsme nezpůsobily
Po našich zádech, kdy přes mé tělo udělá pětkrát salto a dvakrát kotoul letmo, se přesouvají na nohy a na chodidla. Chudáci slečny, pochybuji, že Anka má do hladka oholené nohy, protože já tedy nemám. Snad si ty prsty moc nerozpíchají. Když přecházejí na ruce, kontroluji, že ani z jedné zatím žádná krev neteče. Mezinárodní skandál je naštěstí zažehnán. Potom přichází povel: "Na záda, prosím."
Snažíme se obě jako na povel otočit a i my se ukážeme jako zcela synchronizovaná dvojice. Obě se otáčíme šnečí rychlostí a i to hekání přichází v podobných rytmických dobách, jen každá kvílíme v trochu jiné tónině. Já jsem spíš bas.
Po chvíli slyším Anku pochrupávat a hlasitě oddechovat. To snad nemyslí vážně? Taková drahá masáž a ona si ji prochrápe. Naštěstí je to jen jako mikrospánek za volantem a Anka se zase brzy chápe volantu. Sama sebe svým chrápáním probudila. Nemám ani tolik energie, abych ji okřikla nebo abych se podrbala na bradě, která mě už docela dlouho svědí. Jsem tak uvolněná a tak hluboce relaxuji, že je mi v tuto chvíli úplně všechno jedno. Vypínám mozek.
Blik.
Probírá mě další povel: "Posadit, prosím."
No, tak to jsem na sebe zvědavá. Padá mi ručník z odhaleného poprsí, ale je mi to úplně jedno. Za ty prachy holky tenhle pohled prostě musí vydržet. Droběnka mi skládá ruce za hlavu a snaží se mě zašmodrchat do vánočky, přičemž se zapře svým chodidlem o mé stehno. Bože, takhle malou nožičku jsem snad ještě v životě neviděla. Na ni by se skvěle vyjímaly ty dětské capáčky, které jsem dětem kupovala, když se učily chodit.
Poprvé
Hodina uteče jako vracející se voda po vlně tsunami a my po poslední herdě do zad slyšíme zdvojené: "Hotovo!"
Se zvedáním je to ovšem o trochu horší. Zkuste zvednout dva rozespalé nosorožce. Anka se potácí jak po litru bílého suchého Chardonnay. A já si připadám, že bych klidně mohla létat.
Na závěr nám děvčata připraví nějaký čaj, který nám oběma chutná i bez cukru. Možná proto, že se cítím, jak hadrová panenka a stále je mi všechno jedno. Ani se nám nechce odejít.
Za posledních třináct let našeho neutuchajícího přátelství je tohle první společná hodina, kterou jsme strávily v naprosté tichosti. No, všechno je jednou poprvé...
DOPORUČUJEME!
