Bára Walterová Benešová
- 27. 6. 2021
- Minut čtení: 3

Tornádo! Politici si honí červené svetry a já řeším přeteklý bazén! Příroda nám oplácí stejnou mincí

Když se dívám na záběry z Jižní Moravy a z Lounska, bolí mě u srdce. Pláču. Běsním! Jak je něco takového v našich končinách vůbec možné? Je mi líto všech těch lidí, kterých se tato katastrofa dotkla. Lidé, kteří přišli o to nejcennější, o život. Ale tady to trápí spíš ty pozůstalé. A potom hned ti, kteří přišli o to druhé nejdůležitější, a to je střecha nad hlavou. Jenže tihle lidé přežili a rozhodli se bojovat. Nejvíc si cením těch, kteří to nevzdali a bojují. Rozhodli se dát svůj život zase dohromady – uklízí, demolují, spravují a brzy znovu budou bojovat.

Politici si honí vlastní červené svetry

Chce se mi zvracet ze zpráv, že naše vláda se rozhodla věnovat 10 milionů korun postiženým, přičemž Češi mezi sebou stihli vybrat už 70 milionů korun (a číslo stále stoupá), po tom všem, co prožili skoro rok v uzavřené pandemické republice, bez možnosti provozovat většinu podnikatelských záměrů. Trochu to vypadá, jako kdyby ta naše opravdová síla byla v lidech a ne v naši politické vrchnosti?!

Jak je možné, že náš úžasný premiér dokáže být na dvou místech současně? V poledne se nechá vyfotit v zuboženém stavu na zdevastované ulici v jedné z jihomoravských vesnic a tvrdí, že si nedělá PR, protože přijel pracovat a o pár hodin později už s ním televize dělá rozhovor na Lounsku? Chápu, že si může dovolit luxus vlastního tryskáče a zřejmě má i na palubě dokonalou sprchu a nový šatník, protože se určitě při té těžké práci zašpinil od všeho toho bahna a prachu. Zřejmě proto stíhá být téměř současně na dvou tak odlehlých místech v republice.

Pak jsou tu tací, kterým stačí naladit svůj svršek do červené, prohnat se ulicemi poničených zkázou a už si na kontě přičítají politické body. Znovu říkám, že se mi chce zvracet nad takovou popularitou.

Celou vanu bych ovšem nablila z těch, co se snaží na dobročinných sbírkách profitovat. Prý se objevili takoví lidé, kteří zveřejňují QR kódy, aby sbírali peníze na postižené tornádem a místo toho pěkně penízky počítají na vlastním kontě. Jako nezlobte se, ale začínám litovat, že u nás už takovou dobu máme zrušen trest smrti. U takových individuí bych nejdříve usekala nohy, pak ruce, potom pohlavní orgány a nakonec krk.

Stydím se za to, že moje jediná starost v době, kdy lidé na Jižní Moravě a na Lounsku netuší, kde večer složí hlavu, já peskuji manžela, aby odpustil bazén, protože by vlivem silnějšího deště mohl přetéct.

Příroda nám jen oplácí stejnou mincí

Jsem prepper, nevěřím v Boha, ani žádné nadpřirozené věci, ale věřím v přírodu. Vím, že nám příroda vrací to, jak se k ní poslední desetiletí chováme, a je jedno zda je to tornádo na jižní Moravě nebo tsunami ve Vietnamu. Evidentně jako lidstvo potřebujeme pořádnou ránu, abychom se vzpamatovali. Přiznejme si, že se k přírodě, která nám tolik dává, nechováme zrovna fér. A já sama dobře vím, že nejsem zářným příkladem toho, jak bychom se měli chovat. Nejsem. Jsem úplně stejný sobec, jako všichni ostatní a myslím jen na sebe a svou rodinu.

Víme dobře, že se klima naší planety mění. A my tomu zrovna extra nepomáháme. Už jen všechny ty plastové pytlíky, obaly a PET lahve. V době koronavirové pandemie jsme odsunuli ekologii na později, všechno jsme balili do igelitových pytlíku víc než obvykle, jen aby náhodou virus nepřeskočil z jednoho rohlíku na druhý. Vždycky je to něco za něco.

A jak to bude všechno dál? Zdá se jako kdyby se všechny ty katastrofické filmy, i ty béčkové, začínaly naplňovat. Zdá se, že něco opravdu děláme špatně. Ne, my jako Češi, ale my jako lidstvo!!!

Všichni teď pomáháme na jižní Moravě, ale já si myslím, že pomoc je potřeba i na Lounsku, kde tornádo udeřilo o pár hodin později, i když ne takovou silou. Ale ubližovalo stejně.

Absurdní maličkosti

V žádném případě nechci nikoho moralizovat, každý si musí uvědomit, co je pro něj a jeho potomky nejlepší. I když jsem prepper, nechci se jednoho rána probudit v postapokalyptickém světem a bojovat o přežití. Raději budu denně jezdit autem do práce, vysedávat v kanceláři a hartusit nad tím, že do kanceláře zase nikdo nekoupil mléko do kávy.